Chodské slavnosti

 
 


Jazykové verze

ČeskyČesky DeutschDeutsch
EnglishEnglish FrançaisFrançais
ItalianoItaliano EspańolEspańol

Vyhledávání

Novinky

V sekci Novinky e-mailem si můžete zaregistrovat svůj e-mail, pokud chcete dostávat aktuální informace.

Budeme rádi pokud nám do diskuze napíšete svůj názor na současnou podobu Chodských slavností.

{process_module dokument:display_category:0:1}

o festivalu

Něco z historie

Pouť byla původně církevní slavností, konanou na památku světce, jemuž byl objekt (kostel, kaple) vysvěcen. Od 19. století získala i zábavný charakter, po mši svaté následovala taneční veselice, nechyběly kramářské boudy, vystoupení potulných herců, později i atrakce. Poutě patřily k nejvýznamnějším svátkům obce. V Domažlicích byly slaveny tři, vedle svatojánské a mariánské, to byla pouť svatovavřinecká, která se postupem doby stala nejvýznamnější.

Svatý Vavřinec, národní světec Španělska a ochránce před ohněm, byl ve 3. století zaživa opečen na železném roštu, když odmítl vydat církevní poklad.
Kapli na památku tohoto světce slíbili domažličtí radní vystavět po úspěšném překonání rozsáhlého požáru města v červnu 1683. Stavby se o dva roky později ujala zbožná manželka mistra mydlářského Zuzana Veselá, která poskytla i pozemky na Veselé hoře, památném vrchu, odkud staří Chodové oznamovali do vnitrozemí ohněm vpád nepřítele do země. Kaple byla slavnostně vysvěcena 10. srpna 1685. V následujících letech však chátrala, až byla zcela uzavřena. Zrušení se v rámci josefinských reforem dočkal i barokní kostel, který na jejím místě vyrostl v 60. letech 18. století. Až do poloviny 19. století sloužil objekt jako stodola.

Roku 1851 byl kostel na Veselé hoře znovu vysvěcen a od té doby se datuje i sláva původně předměstské pouti, která časem zastínila i zbývající dvě - svatojánskou a mariánskou. Říkalo se jí někdy také králičí - obyvatelé chudého Bezděkova si místo tradiční husy připravovali k slavnostnímu nedělnímu obědu králičí pečínku. Poutníky, směřující k Vavřinečku, vítaly slavobrány s vycpanými kožkami králíků a nápisem: "Huž sme si ho husmažíli, huž ho táhnem z trouby ven, když ste k nám na pouť přišli, dejte si hned kousek jen“.

Poutě v období války

Časem začali na Chodsko, popularizované dobovou literaturou, proudit i návštěvníci odjinud, přilákaní především malebností zdejšího folklóru. Chodsko představovalo v očích české veřejnosti naši velkou minulost, Chodové byli zosobněním statečnosti, národní hrdosti. To se v plné míře projevilo v srpnu roku 1939, kdy se domažlické pouti zúčastnilo na 120 000 lidí z celých Čech, včetně předních osobností kultury (Josef Hora, Karel Hašler, Jiří Mucha, Franta Kocourek, Julius Fučík...). Slavnostní mši sloužil kanovník vyšehradské kapituly Msgre. B.Stašek, jehož slova se stala legendární: " Co slíbíme a řekneme své matce české? Slíbíme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým i všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme, až do posledního tlukotu srdce milovati budeme..." Tradice poutí byla obnovena po šesti letech, v roce 1945. Do města se sjelo 80 000 návštěvníků, mezi nimi řada významných osobností. Mši opět sloužil Msgre. Stašek, který se teprve krátce předtím vrátil z koncentračního tábora Dachau.

Počátky chodských slavností

V letech 1946-49 se ještě uskutečnily chodské pouti na svatém Vavřinečku, provázené bohatým folklórním programem. Po roce 1948 přestala být církevní forma slavnosti žádoucí, ačkoli pro svou zakořeněnost nemohla být zrušena. V následujících letech se tedy hledala její nová tvář - v srpnu 1951 se připomínalo výročí bitvy u Domažlic, v níž roku 1431 zvítězili husité nad křižáky. V dalších letech měla akce charakter dožínkových slavností. Většinu programu tvořily pořady estrádního typu, klesal zájem návštěvníků, rekordně nejnižší účast zaznamenali pořadatelé roku 1954.

Roku 1955 se uskutečnil první ročník Chodských slavností. V prvních pěti letech existence se akce profilovala jako přehlídka folklórních souborů z české etnografické oblasti. Celé slavnosti probíhaly v politickém duchu rodícího se socialismu. Podle dobového letáku bylo jejich úkolem „ukázat tisícovým masám návštěvníkům Chodska tento kraj v nové podobě – po deseti letech života v lidově demokratické republice“. Už v roce 1956 se počet návštěvníků vyšplhal opět na rekordních 80 000. V následujícím roce se trvalou součástí programu stalo vystoupení dětských souborů. V roce 1958 proběhla poprvé soutěž o návrh plakátu Chodských slavností. Mezi 34 výtvarníky uspěl pražský J.Turek. V tomto roce přivítaly Chodské slavnosti také prvního zahraničního hosta, lužickosrbský soubor z východoněmecké Chotěbuzi. V roce 1959 následovala po Chodských slavnostech dvoudenní konference o problémech národopisu v české etnografické oblasti.

Budovatelská léta Chodských slavností

V 60. letech převzalo organizaci Chodských slavností plzeňské Krajské kulturní středisko. V důsledku toho v programu převládly pořady estrádního typu, operní a operetní představení. V letech 1963-1967 byl termín konání slavností přesunut na červencový Den pohraniční stráže, což mělo ještě více potlačit původní náboženský charakter svátku. Roku 1964 Československá televize poprvé v přímém přenosu odvysílala jeden z pořadů Chodských slavností, pásmo Hu nás na Chodsku. V roce 1965 předcházela chodským slavnostem pětidenní filmová přehlídka. V následujícím roce bylo součástí oslav odhalení pomníku pohraničníka. V roce 1968 se konání Chodských slavností vrátilo na původní srpnový termín, oslavy se přesunuly z města na Vavřinec. V letech 1968-69 byla součástí oficiálních oslav i tradiční svatovavřinecká pouť, slavnostní mši celebroval českobudějovický biskup. Na sklonku 60. let padl mj. neúspěšný návrh, aby se slavnosti konaly pouze jednou za pět let.
Období normalizace na počátku 70. let posílilo ideový podtext oslav. V roce 1971 se staly Chodské slavnosti součástí rozsáhlých oslav domažlického milénia. V roce 1976 připomínaly sté výročí narození hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha, jemuž byla odhalena busta na náměstí Svobody. V roce 1977 se na programu Chodských slavností poprvé objevilo Dudácké štandrle, dodnes jeden z nejoblíbenějších pořadů, které se o dva roky později stalo součástí hlavního programu.

Rozkvět Chodských slavností

V 80. letech došlo k rozkvětu Chodských slavností. Tomu napomohlo postupné uvolňování společenských poměrů i fakt, že místní organizátoři měli volnější ruku při sestavování programu, který tak mohl být zaměřen více na národopis a byl oproštěn od ideových podtextů a dobových hesel. V roce 1985 odvysílala Československá televize první polovinu hlavního pořadu Sláva Chodsku. Tento rok byl také organizátory mylně považován za jubilejní třicátý ročník Chodských slavností. Protože na svůj omyl přišli až v průběhu rozsáhlých příprav oslav tohoto jubilea, svévolně prohlásili první ročník Chodských slavností v roce 1955 za nultý.

Porevoluční vývoj Chodských slavností

Počátkem 90. let se do oficiálního programu slavností vrátila tradiční svatovavřinecká pouť. V porevolučním období, které přineslo řadu nových podnětů, zájem veřejnosti o folklór značně poklesl. To se podepsalo i na návštěvnosti a organizaci Chodských slavností, jejichž program v roce 1991 obsahoval pouhé dva pořady. Situace se zlepšila v polovině 90. let. Od roku 1996 se program rozšířil do tří dnů. Přibyly nové pořady (Dostaveníčko s vypravěči, Národní přehlídka dudáků, Přespolní dudácké muziky…) i nová pódia (v zahradě Chodského hradu, v Baldovské ulici…).
V posledních letech je kladen stále větší důraz na folkloristické pořady. Chodské písničky, tance, lidová vyprávění i ukázky lidové tvořivosti lákají do Domažlic stále více návštěvníků.